Krychle
sklo křišťálové, tavené, broušené, skládá se ze třech dílů, sign. Marián Karel, kolem 1980, 19,5 x 18,5 x 18,5 cm (Zí)

Dílo pochází z ateliéru autora
Publikováno: Karel M., Průniky/Intersection, Praha 2011, s. 48

Autor studoval u prof. Libenského na VŠUP v Praze, kde absolvoval v roce 1972. Společně se svými vrstevníky Alešem Vašíčkem, Yanem Zoritchakem, Pavlem Trnkou a Oldřichem Plívou byl představitelem nové broušené, tzv. prismatické plastiky. Autorům šlo o využití optických kvalit broušeného, nejčastěji křišťálového skla. Navazovali tak na tvorbu Stanislava Libenského a především Václava Ciglera. V 80. letech 20. století proslul rozměrnými instalacemi z tabulového skla, vrcholem byla realizace na EXPO 92 v Seville. V 80. letech se autorova tvorba přiblížila konceptualismu. Navrhoval iluzivní geometrická tělesa, která se jevila z určitých úhlů jako plnohodnotné objekty, ale ve skutečnosti byla zploštělá. Dimenzi hloubky vytvářela pouze tloušťka tabule skla. Od roku 1992 vedl Ateliér skla v architektuře na VŠUP v Praze, v roce 1995 byl jmenován profesorem a vedoucím katedry volného umění. Od roku 2009 vede Ústav designu na ČVUT v Praze. Jeho nejznámějším dílem je skleněná věž v Museu Kampa na Malé Straně v Praze.
Nabízené dílo Krychle je galerijní ukázkou jeho tvorby z 80. let, kdy z tavených křišťálových bloků vybrušoval jednoduché stereometrické objekty. Autor využíval optických vlastností perfektně vybroušené skloviny, hlavně zrcadlení a lomu paprsků uvnitř objektů, ale také kontrastu skutečných a zdánlivých tvarů, průhlednosti a zrcadlení povrchů, světel a stínů. O významu díla Krychle svědčí umístění jeho fotografie na plakát výstavy v Muzeu moderního umění v Tokiu v roce 1980, muzeum po výstavě verzi Krychle zakoupilo do svých sbírek.