Série osmi reliéfů pro hotel Jalta
čiré sklo, tavená plastika, motivy živlů (ryba, rak, žába, had, vinný hrozen, pták), slunce a Sputnik I., signován reliéf Sputnik I., J. Zahradníková St. Libenský 1957 ŽBS, zhotovily Železnobrodské sklárny, rozměry cca 80 x 25 cm, lehce poškozené hrany (Zí)

Literatura: Klasová M., Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, Gallery, Praha 2002, str. 40, uvedeno jako nezvěstné

Palata O., Kouzlo imaginace – sklo Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové v architektuře, 2013, uvedeno v soupise prací pro architekturu jako nezvěstné
Stanislav Libenský, snad nejvýznamnější český sklářský výtvarník a pedagog druhé poloviny 20. století. Po studiu sklářské školy v Novém Boru a Železném Brodě absolvoval VŠUP v Praze. V roce 1945 se vrátil na Odbornou školu sklářskou do Nového Boru, kde vedl oddělení malování a leptání skla. V roce 1954 nastoupil na místo ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. V této pozici navázal na práci Jaroslava Brychty, člena profesorského sboru, později ředitele školy. Jaroslav Brychta jako první v českém prostředí využíval k tvůrčímu zpracování zapomenutou techniku skla taveného do formy, díky tomu se i jeho dcera Jaroslava Brychtová s touto technikou seznámila.
Jaroslava Brychtová absolvovala ateliér prof. Štipla na VŠUP v Praze a později také ateliér sochařství prof. Laudy na AVU. Ve sklářské škole v Železném Brodě se setkala s ředitelem Stanislavem Libenským, se kterým realizovala jednu jeho kresbu v technice taveného skla. Tak vznikla jejich spolupráce a proslulá Hlava-miska (1955). Jedním z nejranějších společných děl této autorské dvojice byla série osmi reliéfů pro pražský hotel Jalta na Václavském náměstí v Praze (1957, arch. Antonín Tenzer). Po úspěších s tavenou plastikou zde poprvé tuto techniku použili k vytvoření rozměrnějšího díla – jednotlivé kusy jsou dlouhé 80 cm. Teprve poté zhotovili slavné Zoomorfní kameny pro EXPO 58 v Bruselu, za které získali nejvyšší ocenění Grand Prix. Nabízené reliéfy z Jalty byly původně umístěny na stěně vinárny, kde podsvícené vytvářely intimní osvětlení a zároveň orientační prvky jednotlivých kójí vinárny. Autoři nejspíše zamýšleli alegoricky ztvárnit přírodní živly: vodu, zemi a vzduch (ryba, rak, žába, had, vinný hrozen a pták), které společně se slunečním zářením dodávají zemi energii; ovlivněni dobovou atmosférou přidali i tematiku dobývání kosmu jako symbol pokroku (družice Sputnik I.). Reliéfy byly na místě do konce 80. let 20. století, kdy byly při rekonstrukci odstraněny a nacházely se v soukromé sbírce.
Nabízené reliéfy z hotelu Jalta jsou tak vzácným dokladem počátku úspěšného hledání výrazových možností tavené plastiky, která se pak stala hlavním výtvarným projevem této autorské dvojice.